Nová budova Národního muzea 20. 3. 2015 – 6. 1. 2016
Web národního muzea
EN

Co uvidíte?

Výstava představí pestrou škálu pečlivě vybraných předmětů ze sbírek Národního muzea i zajímavé zápůjčky.

Podívejte se na malý výběr toho, co na výstavě Smrt uvidíte...

fotografie zkamenělé čelisti

Dolní čelist šelmy rodu Tomocyon z neogénní (mladotřetihorní) lokality Tuchořice

Minerální prameny jako projevy dohasínající sopečné činnosti přinášely z hlubin Země rozpuštěný uhličitan vápenatý a velké množství nedýchatelných plynů oxidu uhličitého. Ten za bezvětří zaplnil prohlubně s jezírky a udusil savce, kteří se sem stahovali kvůli vodě. Pach rozkládajících se mršin lákal šelmy, které zde rovněž nalezly smrt. Vytvořil se tak řetězec, který nepřirozeně obrátil poměr šelem vůči býložravcům. Uhličitan vápenatý se z vody rychle srážel a dokonale uzavřel a konzervoval všechny zuby a kosti uhynulých zvířat.


popravčí meč

Popravčí meč s nápisem „Vive la Justice“ z roku 1720

Popravy byly veřejné a pro mnohé diváky znamenaly zpestření všedního dne. Platila zásada, že čím byla poprava drastičtější, tím lépe. Některé menší zločiny mohly sice skončit jen vystavením pachatele na pranýři, odesláním na nucené práce, případně vypálením cejchu, který se umisťoval na čelo nebo tváře odsouzence, ale počet vykonaných poprav byl i tak vcelku vysoký. 


titulní strana requiem

Titulní strana Missa de Requiem in d moll od Wolfganga Amadea Mozarta. Rukopis, kolem roku 1800.

Mozartovo requiem patří mezi nejznámější skladby této formy a je považováno za jedno z nejkrásnějších. 


¨fotografie sperku

Honosné předměty z pohřbu bohaté germánské ženy z první poloviny 6. století n. l. ze Světce

Hrob s párem stříbrných pozlacených spon, který představuje jedinou výraznou práci zvěrného stylu v Čechách, obsahoval dále bronzový cedníček, kování v podobě ryby a mušli Cypraea. Cedníček i kování v podobě ryby jsou symbolem křesťanství a mohou svědčit o kontaktech Langobardů s křesťanským prostředím středomořského (severoafrického) světa.


dýka

Dýka bez záštity (aikuči) v lakované pochvě zdobené přírodními motivy technikou makie, s nožíkem kozuka, patrně 2. polovina 19. století, Japonsko

Touto dýkou byla prováděna rituální sebevražda „seppuku" (harakiri). Původně ji prováděli samurajové (příslušníci japonské šlechty), první doložený případ byl v roce 1180. Rituál, ustálený v 17. století, byl zpravidla prováděn za přítomnosti dalších osob. Samotná sebevražda byla provedena zabodnutím dýky do levé strany břicha a řezem směrem vpravo. Toto „dobrovolné" ukončení života bylo součástí pravidel čestného jednání „bušidó", při selhání jednotlivce, aby se vyhnul hanbě, případně zajetí a ponižujícímu mučení. Manželky samurajů prováděly rituální sebevraždu „jigaki". Řezem si přeťaly tepny na krku dýkou tantó. Obvykle si před tím svázaly stehna a holeně, aby byly nalezeny v důstojné poloze.

ROZCESTNÍK VÝSTAV

Hlavní strana


DOPROVODNÉ AKCE